Zákon o ochraně oznamovatelů: Vnitřní oznamovací systém nejen jako povinnost pro zaměstnavatele s více než 50 zaměstnanci!
Přijetí zákona o ochraně oznamovatelů představuje důležitý milník v posilování etických standardů a transparentnosti v právním prostředí. Tento krok vyjadřuje rostoucí uznání důležité role, kterou oznamovatelé hrají při odhalování korupce, neetického chování a dalších protiprávních činů.
Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, který vstoupil v účinnost dne 1.8.2023, stanovuje přesné definice pojmů jako je oznamovatel, oznámení, odvetná opatření a další relevantní výrazy. Vymezuje základní ochranu oznamovatelů, povinnost zavést interní oznamovací systém pro určité osoby a další postup při činění oznámení.
Oznámení se podává proti osobě, pro niž oznamovatel, byť zprostředkovaně, vykonával nebo vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost. Oznámení se pak může týkat široké škály nežádoucího jednání dané osoby – trestné činy, přestupky (s minimální horní hranicí 100.000 Kč), porušování samotného zákona o ochraně oznamovatelů, protiprávní jednání v oblasti daně z příjmů právnických osob, ochrany spotřebitele a bezpečnosti atd.
Bezpochyby zásadní součástí zákona o ochraně oznamovatelů je vymezení tzv. odvetných opatření, kterým nesmí být oznamovatel (ani další osoby jako např. osoba blízká oznamovateli, osoba oznamovatelem ovládaná atd.) vystaven.
Zákon také upravuje samotný postup při oznamování podle tohoto zákona. Je zde zavedena povinnost pro zaměstnavatele s více než 50 zaměstnanci (a i další vymezené subjekty) zavést tzv. interní oznamovací systém se stanoveným procesem projednání oznámení. Do této povinnosti spadá mj. i jmenování a proškolení příslušné osoby ke spravování takového systému, vydání vnitřního příslušného předpisu a informování ostatních zaměstnanců o uvedeném procesu.
Kromě interních oznamovacích systémů zaměstnavatelů lze oznámení činit také přes oznamovací systém externí, který zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti. Každý oznamovatel si tak může vybrat, zda zvolí vnitřní oznamovací systém (pokud je zaměstnavatelem zřízen), nebo zda se obrátí raději na Ministerstvo spravedlnosti, potažmo orgány činné v trestním řízení.
Pro samotné zaměstnavatele je bezpochyby příhodnější, aby zaměstnanci volili při činění oznámení vnitřní oznamovací systém zaměstnavatelů. Právě sami zaměstnavatelé jsou totiž nejblíže danému problému a možnost řešit ho bez ingerence orgánů veřejné moci jistě ocení. Navíc se tak zaměstnavatel vystavuje menšímu riziku postižení veřejnoprávní sankcí. Toto jsou hlavní důvody, proč lze zřízení vnitřních oznamovacích systémů doporučit i subjektům, kterým zákon tuto povinnost neukládá. Nicméně zásadním není pouze samotné zřízení interního oznamovacího systému, ale především jeho správné nastavení, kterým by si měl získat důvěru zaměstnanců, kteří by v budoucnu chtěli učinit oznámení a vybírali by mezi interním a externím oznamovacím systémem.
Povinnost zajistit ochranu oznamovateli je však uložena každému zaměstnavateli bez ohledu na počet zaměstnanců a to, zda mají zřízen interní oznamovací systém. Tedy pokud např. oznamovatel podá oznámení Ministerstvu spravedlnosti, bude i subjekt bez interního oznamovacího systému, kterého by se oznámení týkalo, povinen poskytnou náležitou ochranu oznamovateli a reagovat na pokyny ministerstva. Absence takového interního systému pak zpravidla způsobí subjektu komplikovanější a hospodářsky náročnější vyřízení celé věci.
Dalším neméně významným důvodem pro zavedení fungujícího interního oznamovacího systému i pro nepovinné subjekty je bezesporu subsidiárně stanovené právo oznamovatele uveřejnit protiprávní jednání (např. prostřednictvím tisku, internetu). Toto právo na uveřejnění vzniká mj. oznamovateli, který se nemůže domoci řádného prošetření oznámení jinými postupy dle zákona, tedy např. v zákonné lhůtě nebyly přijaty vhodné kroky k zamezení či napravení důsledků protiprávního jednání.
Zákon č. 171/2023 tedy představuje významný krok směrem k posílení transparentnosti a integrity v právním prostředí. Tento zákon není pouze nástrojem ochrany jednotlivců, ale také posiluje důvěru veřejnosti v právní systém a podporuje etické chování v podnikání i ve veřejné správě. Nesmíme však zapomínat, že v praxi je whistleblowing stále bohužel vnímán rozdílně než v tomto zákoně, a i proto je nutné, aby zaměstnavatelé svůj vnitřní systém správně nastavili a zpřístupnili svým zaměstnancům. Zároveň jsme v článku upozornili i na naléhavost a výhodnost zřízení interního oznamovacího systému nejen pro povinné subjekty.